Technická myšlenka se také využívala v případě vojenských a obléhacích strojů. Měli bychom pamatovat, že středověk je obdobím menších nebo větších vojenských střetnutí. Rytířstvo, vedle duchovenstva, tvořilo základ fungování společnosti. A tedy se konstruovala zařízení různého typu, která sloužila k účinnému a efektivnímu vedení vojenských tažení a obléhání měst. Technika rychle podporovala válčící strany, čehož příkladem je představená balista (z řečtiny – „házet“). Je to starověký vrhací stroj, který se nejčastěji používal při obléhání měst a opevnění, vrhala střely s plochou dráhou letu.

Vynález stroje metajícího střely s plochou dráhou letu (přímočaré střílení – způsob střílení z děla, při kterém je projektil vystřelen pod ostrým úhlem, takto se nejčastěji střílí z houfnic a moždířů). Síly výstřelu bylo dosahováno díky tuhým ramenům, jejichž konce byly upevněny na pružných lanech z koňského vlasce. První balisty používali obyvatelé Sýrie asi kolem roku 500 p. n. l. Podobnou zbraň metající střely přímou dráhou vynalezli ve stejné době také Féničané. Řekové zpočátku tyto stroje nazývali katapultami (řecky – katapeltai), a po převzetí Římany se ujal název – škorpion nebo balista.